Cancale

Říkam tomu tady "ústřicové Valtice".

Charles Bukowski řekl "Najdi to, co miluješ, a nech, ať tě to zabije". Milovníci ústřic by se měli vypravit do Cancale, mají-li v plánu aplikovat tuhle Bukowského metodu.

Ústřic tady mají rozhodně dostatek a pricing je až legrační. Nejlepší je zaparkovat dole přímo u vody, což při pěkném počasí může být problém, jelikož Cancale už dávno není neobjevená rybářská vesnička. Placených parkovišť je spousta, ale stejně jsme docela kroužili než se někde uvolnilo místo, které rozhodně nebylo zrovna kousek od hlavního mola s malým majákem.

Pro fanoušky ústřic je ten maják zásadní. U něho je totiž několik stánků, které mají velmi stručný sortiment – jen ústřice a citróny. Stánky jsou hned na hraně hráze, ze které cesta sjíždí na něco co bych nazval "ústřicovou plantáží". Železné koše s ústřicema jsou vodorovně vyskládané jeden vedle druhého a moře se přílivem a odlivem stará o jejich životní potřeby. Jestli to chápu správně, tak každý stánek patří jednomu producentovi a ti mají svoje "políčka" přímo za stánkem. Tak nějak mi to připomíná sklípky a vinohrady na jižní moravě :-)

Těžko někde hledat čerstvější ústřice a ceny jsou tady neuvěřitelný. Podle velikosti se jich tucet dá pořídit od 4,50 do 6 EUR, takže kolem 10 CZK za kus! A to se to pak degustuje. Kromě velikostí je na výběr taky ze dvou druhů ústřic – Belon a Fines de Claire. Belon jsou vzácnější, menší, chuťově výraznější a taky zhruba dvakrát dražší. Fines de Claire jsou ty co se běžně vozí i do Čech. Velikosti ústřic se ve Francii berou od 4 (nejmenší, asi 40 g) sestupně po 00 (asi 100 g), zatímco třeba v NYC je to naopak, protože tam velikost znamená prostě rozměr v palcích.

Nevím jestli má smysl zkoušet jak se liší kvalita jednotlivých producentů, já si vybral stánek podle toho kde zrovna byla nejmenší fronta, protože otevírání ústřic nějaký čas zabere. Hned vedle stánků je pár stolů a taky velké schody dolů k moři, kam se dá posadit, srkat ústřice a hledat v dáli na obzoru Mont Saint Michel.

Cesta po pobřeží

Do Cancale jsme jeli ze Saint-Malo, což je necelých 20 kilometrů, ale dobrovolně jsme si to trochu natáhli a zatočili na sever k moři. Získali jsme tím hezký výhledy na útesy a dojeli až k Pointe du Grouin, kde jsme i zastavili a trochu to tam omrknuli.