Mont Saint-Michel

Ikonická Hora Svatého Michaela, tam jsem prostě musel.

Přesně si pamatuju, kdy jsem zjistil že Mont Saint-Michel existuje a chci se tam podívat. Bylo to ve filmu Nenapravitelný, kde v jedné scéně Jean-Paul Belmondo a Julien Guiomar snídají na louce a v pozadí je tenhle monument jak z pohádky.

Poprvé jsme se sem s Kikou podívali v roce 2008 a teď si to při přesunu z Caen do Rennes rádi zopakovali. Hodně se změnilo ohledně příjezdu, tehdy jsme u Pontorsonu, kam jsme dojeli vlakem, stopovali a jedna milá francouzka nás dovezla až k bráně, kde se při odlivu normálně parkovalo. Dnes všichni musí parkovat na velkém parkovišti (14,90 EUR!) asi 3 km daleko a buď to dojít pěsky nebo se za 3,10 EUR nechat dovést shuttle busem. Vzhledem k tomu jaká byla bus fronta a že bychom museli mít Enolu v tašce, jsme se radši vydali pěšky a dobře jsme udělali. Procházka je to krásná, zejména když sejdete ze silnice a jdete podél ní po bílé písčité pěšině.

Byl zrovna odliv, který tady odkryje kilometry pobřeží, takže jsme si mohli celou horu obejít dokola, což je tady asi i nejvíc dog friendly aktivita. V úzkých uličkách už musela Enola být na vodítku a neustálé kličkování mezi davy návstěvníků taky není žádná zábava.

Opatství

Mont Saint-Michel je vlastně žulové skalisko obehnané mohutnýma hradbama, dole je minuaturní městečko a celý vrchol tvoří snad od 10. století opatství, které se postupně rozrůstalo. Do opatství se platí vstupné 10 EUR a psům je vstup zakázán. Zaplatit vstup se rozhodně vyplatí, už jen kvůli těm výhledům!

Je možné si připlatit za komentovanou prohlídku a nebo si rozsáhlé prostory projít sám. Já zvolil čípácký kompromis. Občas jsem se nenápadně připojil ke skupině s anglickým průvodcem a pak si šel zase chvíli sám fetovat ty výhledy, velkolepost interéru a všechny ty energie akumulované po staletí do chladných kamenných zdí :-)

To se mi tady moc líbí, že to není exkurze v zástupu ohrádkama pod neustálým dohledem jak to často v památkách bývá. Je na každým jestli to chce proběhnout za 20 minut nebo si tady bloudit půl dne. Tolik času bych na druhou stranu ani neměl, chtěl jsem totiž stihnout otvíračku v La Mère Poulard ať chytnu stůl na oběd a ochutnám slavnou omeletu za litr!