La Mère Poulard

Na oběd byla slavná omeleta za litr doplněná o velké zklamání.

Trochu přeháním, omeleta to je skutečně slavná, ale stojí "pouze" 32 EUR, což tedy momentálně litr není.

Jelikož se jedná o jediný podnik, který má na Mont Saint-Michel nějaké renomé, bál jsem se že bude komplikované sehnat místo, zejména když kolem projde doslova každý, jelikož je hned u hradeb za vstupní bránou. Takže hned po příchodu okolo 10 dopoledne jsem se šel zeptat jestli by měli stůl na oběd, otevírají sice ve 12 ale uvnitř už probíhaly přípravy. Ohledně rezervace mě poslali na recepci hotelu, ke kterému restaurace vlastně patří, ačkoliv je to jiná budova. Na recepci probíhal zdlouhavý checkout, tak tam stojím a čekám abych se, když konečně dojdu na řadu, dozvěděl že rezervace na oběd nedělají, pouze na večeře! No tak fajn, půjdeme si zatím nahoru prohlídnou opatství a před 12 už budeme muset stepovat u dveří restaurace.

Čím je ta omeleta tak jedinečná pěkně vysvětluje David Lebovitz a jak se vaří je vidět třeba tady. Hlavní komponenty jsou spousta másla, otevřený oheň, sexy měděné nádobí, rucně šlehané vejce téměř do konzistence bílkového sněhu a hlavně konzistence přípravy od 19. století.

Ach jo, tolik jsem se těšil a tak zbytečně se to podělalo! Dostavili jsme se před otvíračkou a stejná servírka, která mě o 2 hodiny dřív zbytečně poslala udělat si rezervaci na recepci hotelu, mě teď posílá do horního patra ačkoliv mnohem atraktivnější přízemí má obsazený jen jeden stůl. No a od té chvíle to šlo z kopce. Nevím jak dole, ale nahoře byl naprosto nekompetentní personál s minimální znalostí angličtiny, ale i samotného řemesla. Furt něco nestíhali, neustále se chodili na něco doptávat, delivery vázlo a nálada upadala.

V menu mají veganskou alternativu, jenže lámanou angličtinou se dozvídáme že je problém, mají jen předkrm, na těstoviny s žampiony a bylinkama nemají žampiony. Hotovo, oznámeno, vyřízeno a už se měla k odchodu hasit jiný požár. Tak se ptáme jestli zmáknou něco jiného. Neví! Ale zeptá se. Tak jo, čekáme a aspoň popíjíme jejich docela dobrej house cider. Po nějaké době posel z kuchyně dorazil a prý místo žampionů zvládnou restovanou zeleninu. Tak jo, bereme a objednáváme si, vegan menu za 39,90 EUR a menu La Mère Poulard za 49,90 EUR.

Na první chod sice celkem čekáme, ale není to ještě nic hrozného. Humří bisque je super, naprostá spokojenost. Jenže tatarák z rajčete, jablka a bazalky jakožto veganský předkrm je bohužel hodně slabý. Naprosto nedochucené, prostě jen nakrájené suroviny celkem esteticky naservírované. Předzvěst blížícího se průšvihu.

Sedíme, třikrát už jsme si na stěnách prohlídli všechny fotky celebrit, které tu jedly, cider dochází a nám dochází, že na hlavní chod čekáme fakt už nějak dlouho. Najednou si všímame zmatku na place, stoly obsazené až po nás dojídají hlavní chod, jinde nespokojeně něco reklamují a mezi tím pobíhá střídavě mizející personál. Čekáme hodinu, jeden stůl nedaleko to už stornoval a odešli, my konečně dostáváme naše jídlo. No a těstoviny jsou nepoživatelné, hrozně mastné a naprosto neosolené! Takže Kika hladová, reklamace nemožná jelikož personál dělá že nás nevidí no a v této milé atmosféře se já můžu pustit do omelety.

Nezaujatě musím uznat že ta omeleta byla super. Díky přípravě na ohni lehce očouzená kouřem, krásné křupavý spodek v kontrastu s nadýchaným vnitřkem. Jenže jsem ji dostal po hodině čekání a při pojídání se snažím matrně navázat kontakt s kýmkoliv z personálu abych vyreklamoval těstoviny. Takže jsem si tu omeletu co? Takže jsem si tu omeletu vůbec nevychutnal! Všechno marné a to nás čekal ještě dezert!

Už regulérně nasranej jsem si na mobilu v Google Translate nechal na fullscreen přeložit "Chci mluvit s managerem" a vrazil to probíhající servírce před obličej. 10 minut nic, opakovaný pokus s jiným číšníkem a tak po čtvrt hodině konečně z přízemí paní vedoucí dorazila. Anglicky mluvila naprosto v pohodě, vyslechla si naši stížnost, zašla si pro info k personálu a dorazila s omluvou a návrhem, zda-li chceme ještě počkat na dezert nebo už odejít, že v obou případech nebudeme nic platit. Asi nejlepší řešení vzniklého průseru a důkaz jak důležitá je přítomnost někoho kompetentního. Akceptovali jsme, poděkovali, na dezert už nečekali a vypadli. Ani jsem si nevyfotil tu krásnou kuchyň s velkým krbem!

Kombinovaná smůla v podobě neschopné obsluhy a nedochucujícího kuchaře nám sice zkazila zážitek, ale aspoň jsme měli ne co nadávat při cestě na parkoviště! :-)