Italské zmrzliny
Pár poznámek ohledně zmrzlin, které jsem v Itálii ochutnal.
Při letní dovolené v Itálii rozhodně nebyla ambice ochutnat nějaký reprezentativní vzorek místních zmrzlin, ale na druhou stranu taky nebyl důvod tuto jejich tradiční doménu úplně vynechat.
Ciacco, Milán
Hned první podnik, kam jsme zašli, se později ukázal jako ta největší pecka. Kousek od slavné milánské katedrály je malý podnik, kde vládne řemeslo a inovace. Trhané vepřové, včelí vosk, olivový olej nebo třeba morek - to je jen několik příkladů z jejich kreativních výtvorů.
Dávají si hodně záležet na kvalitě surovin, minimalizaci umělých látek a taky třeba nabídce veganských sorbetů. Malý kelímek, kam se vejdou dvě příchutě, stál 2.70 EUR. Okolo 11 dopoledne nebyly žádné fronty, jen pár místních postávalo a popíjelo kafe se zmrzlinou, které ta také dělali.
Cremeria Santo Stefano, Bologna
V Boloni jsme bydleli téměř naproti této populární zmrzlinárně, kde mají otevřeno od 11 dopoledne do 11 večer a fronta tam byla permanentně i těsně před zavíračkou.
Zaměření je oproti Ciacco více konzervativní, ale důraz na kvalitu a chuť nepřekrytou cukrem je srovnatelný. Mají také dostatečný výběr veganských sorbetů. Cena za malý kelímek na dvě příchutě byla 2.70 EUR.
La Marianna, Bergamo
Tady byla v roce 1961 vynalezena Stracciatella zmrzlina. Je to zárověn i pěkná ukázka toho, že když někdo něco udělá jako první, tak to automaticky neznamená, že to taky dělá nejlépe.
Podnik je na kopci u impozatních hradeb starého města, přímo na konečné autobusu, kterým se tam dá z "podhradí" pohodlně dostat. Samotný interiér na mě nepůsobil nijak dobře, jelikož tam mají docela velkou nabídku průměrně vypadajících zákusků a taky třeba obrovský pult s cigaretama.
Kelímek na dvě příchutě stál 2.50 EUR, ale já si dal si jen stracciatellu. Konzistence fajn, ale chuťově brutálně přeslazené. Stracciatella kterou jsem měl v Bologni byla nádherně smetanová, tady to byla bohužel velmi průměrná přecukrovaná hmota s kousky čokolády.
