Pierre Hermé

Pařížský cukrářský velmistr.

Jestli je nějaký podnik, kam zajdu snad pokaždé když jsem v Paříži, tak je to Pierre Hermé. A to je to paradoxně cukrárna, kde se ani nedá posadit! Abych byl přesný - nedalo se posadit, letos se Boutique Pierre Hermé na Rue Bonaparte předělal a už se tam pár míst k sezení vytvořilo. Navíc už nechodím jenom tam, ale díky tomu že se po Paříži rozrostl snad na 20 provozoven, zajdu tam, kde to mám zrovna nejblíž.

No ale dřív jsem chodil zásadně na Rue Bonaparte, tam jsem vystál frontu a pak si ve stylové papírové tašce odnesl nákup od nedaleké Lucemburské zahrady, kde jsem to všechno snědl a upadl do hyperglykemie obklopen tou botanickou nádherou. U Pierra Hermé jsem poprvé ochutnal vrcholnou produkci francouzské cukrařiny, což bylo jak přechod z černobílé televize na barevnou. U nás se jely zákusky z náhražek, nechutný kreace s důrazem na nízkou cenu a tady v podniku připomínajícím spíš prodejnu šperků měli precizní kousky za 8+ EUR. WTF, zákusek za dvě kila, když u nás se chodilo na oběd do hospody za stovku i míň?!

Zkrátka to se mnou tehdy fakt zacloumalo a rád si tam chodím zavzpomínat, ačkoliv už jsem v Paříži našel i lepší cukrárnu. Co funguje fakt dobře je ta outdoor konzumace. Kromě osvědčené Lucemburské zahrady se mi teď líbilo Trocadéro. Pierre je nedaleko, pěkný výhled na Eifelovku a na lavičce trochu bokem je docela klid ve srovnání s blázincem dole u věže.

Makronky mě osobně nijak extra neberou, ale na webu jsem zjistil, že Pierre Hermé zařadil do nabídky i veganskou verzi, tak jsme to chtěli vyzkoušet. Bohužel to byl jen experiment a ve stálé nabídce je nemají, takže zatímco já si klasicky nechal naložit dva dezerty (jeden čokoládový a jeden ovocný), Kika měl smůlu. Zkusil jsem ji tedy aspoň utěšit informací, že když já mám zákusky dva a ona nula, tak v průměru máme oba jeden. Z její reakce jsem pochopil, že ona se s průměrem nespokojí :-)